poznámky ke kurzu meditace

1

 pránajáma (usměrnění dechu, práce s dechem)

je propracovaný systém práce s dechem s velkým množstvím variant, aplikací a druhů účinku, patří do klasické oktávy rádža jógy jak ji dělil Patańdžali (jama, nijama, ásana, pránájáma, pratjahára, dhárana, dhjána, samádhi).

 

 pránajámu lze rámcově pro účel tohoto kurzu dělit na:

Vnější pránajáma, tj. práci s rytmem, hloubkou, procítěním,  fyzického, vnějšího dechu, 

vhodné použít při/po hathajóze (ásana), před meditací(dhjána). Účinné pro vydýchání plic a zklidnění mysli. (plus časem doplníme plný jógový dech).

postup pro dnešek:

Jsem si vědom procesu dechu, sleduji dech: nosní dírky, dýchací cesty, plíce a zpět. Sleduji jak se tělo rytmicky nadechuje/vydechuje. Tato monotónnost je na tomto cvičení z hlediska zklidnění a přípravu na meditaci podstatná. Dát si čas, sledovat to pár minut, následovat vědomím dech, procítit jak se to děje, zkusit věnovat pozornost jenom svému dechu, ničemu jinému (!). Jedno důležité pravidlo, které se vyplatí zafixovat i pro účely zvládnutí umění meditace hned pro začátek(!!!):  Zpočátku stačí pár minut, nepřepínejte se, toto cvičení vás musí těšit, musíte v něm nalézt relax a radost, není to další "výkon".  Pár minut sleduji dech a potom procítím jak se cítím (v porovnání se začátkem)

 

Vnitřní pránajáma, tj. vedení prány (nebo chcete-li energie, pozornosti).

      postup:

Vnímám proces dýchání (nejprve vnější). Poté v představě vnímám, že nádech lze provést jakoby prodloužením fyzického dechu hlouběji, třeba do břicha nebo pánve, tj. dál, mimo dýchací cesty.  Po na cvičení toho, že dýchat lze čímkoli (třeba palcem u nohy), dýchám jakoby z centra dané oblasti. Nádech dovnitř, výdech ven, nebo i naopak, vyzkoušejte co vám lépe vyhovuje. Ven tíha, nemoc, napětí, bolest, zánět, dovnitř čirost, zdraví, klid, světlo. Směřuji pozornost na "dech", chcete-li představu dechu jak mi vyprázdňuje místa, do kterých jej pustím. "Větrám" dechem, otevírám pomyslné hranice a nechávám vše plynout ven, do prostoru kolem mně. Před vnitřní prací je nutné procítit  ev. pokud začínáte udělejte to v průběhu až to ucítíte, že se nacházíte v prostoru živé Čirosti, Prázdnoty, Klidu. Pomozte si představou jakoby jste plavali v oceánu energie (Prány), která vás obaluje a poskytuje naprosté bezpečí. Pokud věříte ve svého Boha, představte si Ho, jak vás prostupuje, obaluje a obklopuje do nekonečna, jste v Jeho náručí. Vtipem účinku těchto mentálních cvičení je skutečnost, že myslí, představou můžeme směrovat energii, záměr a měnit věci (síla mysli!!!). Jinými slovy, pokud naplno prožiju, procítím představu otevřenosti, vydýchanosti, neohraničenosti, pak skutečně otevírám, vydýchávám, zbavuji se limitů.  Navíc, (božská) Prána je skutečně živá! a inteligentní!,  tzn. čím dřív mi dojde, že je dobré uhnout se jí (svým egem) z cesty, tím dřív a účinněji mi začne pomáhat a léčit. Vlastně se jí jenom otevřu, nasměruji ji a pak ji nechám konat. Otevřu své toky a Ji nechám léčit, zářit.

Takto vyvětrám, otevřu všechna místa svého těla, od hlavy (nad hlavou) až k patě (pod nohama) nebo naopak. Cílem je otevřít (pocit) v daném místě donekonečna a uvědomit si totální pohodu z otevřenosti vyplývající. Zkuste se zamyslet, co je zdrojem veškerého utrpení? Není to vždy utkvělá představa vlastní oddělenosti a uzavřenosti od světa, lidí, věcí, života?? Pokud se mi podaří přenastavit, tj. zvyknout si na modus "otevřeno", začne mnou samovolně proudit co potřebuji, začlením se přirozeně do toku věcí, pocítím soulad, tj. harmonii s tímto tokem. Pak už nejsem překážka v korytu, už plynu s proudem, mám samozřejmý smysl.

Obzvláště dobré je věnovat toto vydýchávání pocitů právě místům, kde mi to jde nejméně. Srdce bývá plné bolesti a strachu, hlava starostí a zmatku, břicho napětí a stresu... věnuji pozornost celému svému vnitřnímu pocitu a udržuji ho volný. Takto setrvám. Lze doplnit procítěním protékání z prostoru nad hlavou do kostrče a ven, ev. do prostoru pod chodidly a dál ven. Možností je nekonečno, improvizujte, hrajte si. Pokud se k Práně zachováte s úctou, popluje kam chcete, navíc, má smysl pro humor, uvidíte....

 

 

2

Plný jógový dech.

vzduch nadechuji  jako leju vodu do džbánu, od spoda nahoru, nejdřív nadechnu do břicha, s kontrolovanou břišní stěnou, tj. nevybouluje se mi břicho, poté do hrudi, pak pod klíční kosti. Opačně, tj. odshora dolů vydechuji. Nedělám nic jiného než takto dýchám. Plně si uvědomuji to, že dýchám. Naplno, zhluboka, totálně. Zaměstnávám celou svou dýchací aparaturu a kapacitu. Aniž bych se přepínal, dýchám zhluboka ale uvolněně. Jsem dýchající. Nosem, nosohltanem, průdušnicí, plícemi nadechuji, opačně vydechuji. Jsem si vědom tohoto proudu, tohoto procesu.

Vnitřní pranajáma

Když chci/můžu postoupit dále, procítím, že tím dechem lze zajet i do prostor mimo dýchací soustavu. dýchám do břicha, vydechuji z břicha, dýchám do pánve, vydechuji z pánve, dýchám do hlavy atd. Jde o to vyzkoušet, že ten dech není ohraničen dýchacími cestami. Nádech/výdech ve všech čekrách, obzvláště v těch, kde mi to nejde. Právě tam potřebuji zaměřit svoji pozornost a tedy energii. Vnímám, cítím střed dané oblasti. Nadechuji do něj vzduch, lépe Duch, Světlo a rozšiřuji ho do kulovitého prostoru kolem, výdechem vydechuji vše negativní, napjaté ven. Tak jak je popsáno výše.  Představím si, procítím a zažiju otevřenost a proud mnou protékající. Nechám ho téct a zářit skrze mne.

Meditace

Vědomí, že jsem pozorující Vědomí. Couvnu si do "hlediště" a vše co se jeví je na jevišti. Ten proces, kterým dýchám, myšlenky, tělo... Otevřu si Klid a v něm jsem. V něm se rozpustím, nechám rozpustit vše co se objevuje, jeví.

Mějme na paměti, že toto je předmětem zrání a vývoje. Jak se mi to daří je závislé na stavu mysli, kterou disponuji, na síle koncentrace, kterou mám k dispozici, na energii a hloubce, s kterou jsem s to se propojit. To se musím učit, což znamená jedině opakovaně to dělat. Je to jakobych vydobýval ve své mysli zpět území Klidu, které je vlastně mým domovem a učil se v něm znovu uvolnit a být..

Kontakt

www.afortunada.cz
To Top